Jaroslav Tarczal

V srpnu roku 2009 jsem odletěl plný očekávání do Keni. Chtěl jsem na vlastní oči vidět životní podmínky, jaké v africké Keni panují a dozvědět se, jestli je možné nějak pomoci. Proto jsem cestoval s Jirkou Perglem, který velmi usiloval zlepšit život dětem v oblasti Nanyuki a rozhodl se založit nadaci OMDC. Měl jsem to štěstí být v úplném začátku, kdy Jiří musel zjistit a vyhodnotit stovky informací, ujet tisíce kilometrů a vidět, jak vůbec není jednoduché pomáhat. Osobně jsem se zapojil do této pomoci při pomáhání dětem. Nakupovali jsme dětem jídlo, rozdávali hračky a sladkosti a jezdili po úřadech kvůli oficiální registraci. Vím, že jednou na dovolenou v Egyptě zapomenu, ale tato návštěva Keni ve mě zůstane na vždy…

Jinak chci podotknout, že to co bylo s nadací od té doby uděláno pro moc dobrou věc je neuvěřitelné. S radostí jsem od té doby sledoval, jak se rozrůstá počet adoptivních rodičů i ostatních sponzorů. Je dobře, že se najde hodně lidí ochotno pomoci dětem na pokraji smrti, ale i že právě takové nadace jako je OMDC, mezi námi všemi vzbuzují důvěru a radost finančně přispět těm, kteří si sami pomoci nemohou. Sleduji také stavbu dětského domova, který v době mé návětěvy byl jen v plenkách a ve snech Jiřího a Hellen. Držme palce a povolme měšce, ať vše dobře dopadne. Ne kvůli nám, ale kvůli dětským očím, v kterých se opět díky OMDC může zeblesknout jiskra radosti neděje.

Jarda